Načítám obsah…
Jak zvládnout dlouhodobou péči o blízkého, aniž by se člověk ztratil sám sobě? Herečka Barbora Munzarová otevřeně mluví o 10 letech péče o své rodiče a o tom, co pečujícím nejvíc chybí.
Otázka péče o blízkého začíná náhlou změnou situace. V rozhovoru s Bárou Munzarovou, která 10 let pečovala o své rodiče Luďka Munzara a Janu Hlaváčovou, probereme palčivá témata z pohledu pečujícího. Dotkneme se také otázky vnitřního tlaku, pocitu viny nebo vyčerpání, které s dlouhodobou péčí v domácím prostředí souvisí.
Herečka, dabérka a lektorka
Barbora Munzarová je herečka, dabérka a lektorka, která 10 let pečovala o rodiče v domácím prostředí. Své zkušenosti a niterné pocity z období péče sdílí s neskutečnou otevřeností, a to s cílem pomoct a podpořit další pečující.
Je ambasadorkou projektu Zastav se na chvíli, v rámci kterého pořádá relaxačně-meditační semináře a setkání zaměřená na zklidnění, práci s energií a návrat k sobě. Ve své práci propojuje profesní zkušenost s hlubokým lidským vhledem do tématu péče, vyčerpání a rovnováhy.

Víme, že otázku intenzivní péče o blízkého musí mnozí řešit doslova ze dne na den. Proto v přehledném manuálu a osmi rozhovorech s odborníky i osobnostmi vysvětlujeme klíčové oblasti péče o blízké – srozumitelně, otevřeně a nahlas.

Pečující často fungují v režimu výkonu. Dlouho potlačují únavu, emoce i vlastní potřeby, protože mají pocit, že teď „není čas“. Tělo si ale o pozornost dříve či později řekne. Vyčerpání, psychosomatické potíže nebo pocit selhání nejsou slabostí, ale signálem.
Pokud pečující nemá prostor na odpočinek, regeneraci a obyčejné lidské bytí, péče se stává neudržitelnou. Pomoc druhých, ať už odborníků nebo blízkých, není vzdáním se odpovědnosti, ale jejím naplněním.
Zapojení externí pomoci navíc často zlepší i samotné vztahy. Uleví od napětí, které vzniká při každodenní péči, a umožní, aby mezi blízkými zůstalo víc prostoru pro blízkost, respekt a důstojnost.
