Načítám obsah…
Co dělat, když domácí péče přestává stačit? Zorientujte se v možnostech, zjistěte, na co se připravit a jak při výběru a žádosti správně postupovat. Zkušenosti s vámi sdílí Lukáš Drásta, spolumajitel domovů Senlife.
Někdy nastane chvíle, kdy péče o seniory v domácím prostředí už není možná a rodina stojí před rozhodnutím najít vhodnou pobytovou službu. Státní, nebo soukromé zařízení? Domov pro seniory, zařízení se zvláštním režimem, hospic? Každá varianta má svá pravidla, způsob financování i čekací doby. V rozhovorou s odborníkem vás tématem provedeme krok za krokem.
Spoluzakladatel společnosti Senlife
Lukáš Drásta se dlouhodobě věnuje rozvoji pobytových služeb pro seniory a stojí za provozem několika soukromých domovů. V rozhovoru sdílí praktické zkušenosti s rozdíly mezi státními a soukromými zařízeními, vysvětluje proces přijetí i to, co rodiny čeká při adaptaci jejich blízkých.
Senlife provozuje moderní domovy pro seniory v historických budovách, které citlivě obnovuje a dává jim nový smysl. Spojuje profesionální péči s domáckou atmosférou, aby senioři mohli prožívat stáří důstojně, aktivně a v prostředí, kde se cítí jako doma.

Víme, že otázku intenzivní péče o blízkého musí mnozí řešit doslova ze dne na den. Proto v přehledném manuálu a osmi rozhovorech s odborníky i osobnostmi vysvětlujeme klíčové oblasti péče o blízké – srozumitelně, otevřeně a nahlas.


Pobytová zařízení v Česku dělíme na státní (krajská) a soukromá. Obě musí splňovat stejné standardy sociálních služeb, liší se ale způsobem financování a dostupností.
Jsou dotovaná krajem. Klient hradí náklady na ubytování a stravu ze svého důchodu, vždy mu přitom musí zůstat minimálně 15 % příjmu. Zbytek nákladů doplácí kraj. Díky tomu je pobyt finančně méně náročný, ovšem počítejte s dlouhými čekacími dobami – často rok i déle.
Fungují bez krajské dotace, proto klient hradí plnou cenu pobytu. Měsíční částka se obvykle pohybuje mezi 30–35 tisíci korunami (kombinace důchodu, příspěvku na péči a případného doplatku rodiny). Výhodou je naopak rychlejší přijetí a větší flexibilita v organizaci péče.
Určen pro seniory, kteří už nezvládají samostatný život doma kvůli věku, zdravotním či pohybovým omezením. Často jde o lidi sociálně izolované, kteří potřebují nejen péči, ale i možnost aktivně trávit čas a být v kontaktu s vrstevníky.
Poskytuje péči klientům se závažnějšími onemocněními, např. Alzheimerovou chorobou či jinými formami demence. Tito lidé nemohou zůstat sami doma a poptávka po těchto službách je dnes nejvyšší.
Pro seniory v terminálním stádiu nemoci. Ne všechna zařízení paliativní péči nabízejí – někde je klient překládán jinam. Kvalitní domovy pro seniory však umožňují důstojně dožít v jemu známém prostředí, s adekvátní paliativní péčí a za přítomnosti rodiny.
Nejčastěji rodinní příslušníci – děti či vnoučata. V menšině případů sousedé, známí nebo sociální pracovnice. Ideální (ale vzácné) je, když si domov vybere senior sám ještě v době soběstačnosti.
Začněte na internetu – webové stránky domovů napoví o jejich fungování. Cenné jsou i reference a doporučení sociálních pracovníků a pracovnic (z nemocnice, LDN nebo obce). Největší váhu má ale osobní návštěva. Teprve na místě poznáte, zda zařízení působí otevřeně, přátelsky a živě.
První dojem je zásadní. Všímejte si čistoty, světla, vůně, přítomnosti personálu a celkové atmosféry. Pozitivní znamení: kavárna, kde to žije, senioři při různých aktivitách, rodiny na návštěvě. Varovné signály: polotma, zamčené dveře, prázdné chodby, na nikoho nenarazíte.
Po výběru zařízení následuje kontakt se sociální pracovnicí, která provede sociální šetření a posoudí potřeby seniora. Poté se doloží lékařská zpráva a je-li služba vhodná, domluví se termín nástupu.
